Filipiny 2019 Bohol Panglao Oslob a žraloci - cestopis


Po návštěvě ostrovů Palawan a Boracay jsme se konečně dostali ke třetímu z těchto asi nejpopulárnějších filipínských ostrovů - k Boholu a jeho okolí. Všech více jak 7000 ostrovů navštívit nelze ... Přistáli jsme nízkonákladovými Air Asia na ostrově Mactan. Je to malý ostrůvek těsně u podstatně většího ostrova Cebu. Na tomto ostrůvku je zajímavé hlavně to, že tam v roce 1521 přistál portugalský mořeplavec Magellan při první plavbě kolem světa. Ten podle všeho už některé filipínské kmeny přesvědčil o tom, že nejlepší náboženství je křesťanství, nicméně náčelník tohoto ostrůvku, který se jmenoval Lapu-Lapu, se tak snadno nedal a jeho za úsvitu vyloďující výsadek pobil a Magellana tam pravděpodobně i snědl. Na tom místě je teď pomník, za ním pěkný obraz bitvy a asi 100 m od něj ještě stojí velká socha náčelníka Lapu-Lapu. Když se rozhlédnete kolem, uvidíte ještě vysoké budovy nově budovaného kondominia. Před týdnem se tam byl podívat kamarád, no ale po zjištění, že na Mactanu se plavat vlastně nedá, se tam stěhovat nebude.

obr

Z Mactanu je třeba přejet po mostě do přístavu na ostrově Cebu, ze kterého odjíždí lodě společnosti OceanJet na ostrov Bohol. Taxíkem dle taxametru necelých 300 pesos (1 ps je asi 45 halířů). Předtím jsme ale ještě zajeli za podobnou částku k soše náčelníka.

obr

Za dalších 450 + 50 za kufry pesos na osobu jsme po necelých 2 hodinách dojeli trajektem do přístavu na ostrově Bohol, odkud jsme chtěli přejet po jednom ze dvou mostů na ostrov Panglao, který měl být tou nejrušnější destinací v oblasti. Již na lodi OcenJetu jsme narazili na mladý český pár a navrhli jim, že cenově výhodnější bude klimatizovaný taxík pro 4, než se skoro hodinu mačkat ve dvou tricyklech (něco jako motorka se sidekárou). A bylo, za 2x250 pesos místo 2x350 jsme dojeli na nejjižnější část ostrova, asi 4 km za pláží Alona, kde jsme shodou okolností bydleli jen asi 500 m do sebe. Škoda, že jsme je pak už nepotkali.
Ihned potom, co jsme se ubytovali v našem ubytování, jsme si všimli, že naši sousedé jsou také Češi - Aleš, Adéla a malý Adam. Ani jsme se neohřáli a hned jsme si od velice milé paní domácí Juany půjčili motorku (ještě novou bez značky, čekání na registraci tu prý trvá i 1,5 roku; za 350 ps za den a první den zdarma) a s Alešem jsme jeli poznávat nejbližší okolí. Tedy hlavně tržnici, kde se kupuje 1 litr Saint Miguel 5% za 66 ps, podmínkou ale je, že koupíš celou basu se 6ti pivy. Kromě toho jsme nakoupili i další potraviny, co motorka unesla, protože v našem ubytování se dalo i vařit a grilovat.

obr
obr

Blízko ostrova Panglao jsou ještě další malé ostrůvky. Navštívili jsme ostrov Balicasag, u kterého se dá za poplatek plavat s rybami a za další poplatek se želvami (viděl jsem jednu malou), a pak ještě Virgin island, což je vlastně jen takový písčitý ostrůvek, který se postupně s přílivem potápí. Za ty peníze to snad ani nestálo, hlavně proto, že si Hana při lezení z vody do té malé rybářské loďky zlomila žebro.

obr
obr
obr

Po třídenním cestování motorkou po ostrově a grilování a vaření tuňáka večer (na trhu jsem koupil 4kg rybu) jsme se museli stěhovat (další den u nás neměli žádný volný pokoj). Ubytovali jsme se tedy na Aloně Beach, strávili tam jeden večer v příjemné restauraci a rozhodli se, že se do tak rušného místa už nechceme nikdy vrátit.

obr

Naštěstí se bylo možné ještě na 2 noci vrátit k paní Julianě. Ještě předtím, než jsme se k ní vrátili, jsme se v Aloně pokusili zajistit si plavání se žraloky v Oslobu na jihu ostrova Cebu. Největší cestovka na hlavní ulici nám však řekla, že už to nedělají, protože tam žraloci teď nejsou a lidé pak chtějí peníze zpátky. Jiná cestovka, ta co je přímo na pláži, nám řekla, že tam žraloci prý jsou, ale jen brzo ráno, a že tedy musíme hodně brzo vyjet a před jejich cestovkou být nejpozději v 5 hodin ráno. Po delším dohadování jsme tedy slíbili, že vstaneme ve 4 a v 5 ráno tam budeme. Před cestovkou jsme samozřejmě čekali od 5 do 6, pak přijelo auto, které sbíralo lidi z jiných cestovek, no a v 7 jsme byli u lodi. Loď jela necelé 2 hodiny. Výborné bylo, že jsme na ní opět potkali Čechy - Honzu a Týnu. Oba už mají zkušenosti s potápěním, Honza se dokonce potápí od 14 let. Na Oslobu jsme se nasoukali do jednoho tricyklu. Je obdivuhodné, když vás motorka se sajdkárou uveze čtyři i se zavazadly (domorodců ovšem i šest).

obr

Už v polovině cesty ke žralokům na nás řidiči z jiných taxiků pokřikovali "Closed", což mi připadalo dost podezřelé. Došlo nám to až u pokladny - pro dnes vyprodáno. Nový čínský rok přivedl takové množství turistů, a na hladině bylo tolik lodí plných lidí, kteří něco pod hladinou pozorovali, že nám bylo jasné, že k plavání se žraloky ani k jich pozorování už nedostaneme. Nicméně jsme si sedli asi do jediného správného tricyclu, jehož řidič opravdu nechtěl své zákazníky zklamat. Ztratil se a objevil se asi po půl hodině s tím, že se sice na hladinu nedostaneme, ale klidně se můžeme jít potápět. Nějak automaticky si myslel, že každý bílý přece musí mít potápěčskou licenci. Trochu ho zarazilo, když jsme mu řekli, že ji má pouze Honza. Opět na 15 minut zmizel a pak se vrátil s tím, že by to snad šlo i bez licence. Po delším zvažování (ono takový hodinový ponor do sedmi metrů bez licence asi není úplná sranda) jsem se rozhodl, že do toho s Honzou půjdu.

obr

Největší XXL oblek, který mi dali, mi byl hodně těsný a hodně špatně se oblékal. Až jsem ho měl skoro celý oblečený, jsem zjistil, že nejde zapnout, protože ho mám obráceně. Nikdo se nesmál. Možná si toho ostatní potápěči nevšimli, spíš si ale říkali, že takového blba ještě neviděli. Pak mi dali na záda bombu a kolem pasu 10ti kilový olověný opasek. Po asi 5ti minutovém školení jsme šli do vody. Byla to taková váha, že jsem sotva šel. Ten ponor ale stál za to. Nejen ti 3 žraloci velrybí (snad až 8 metrů dlouzí), ale i jiné krásné barevné velké ryby. Podle Honzy jeden z nejlepších ponorů, jaké kdy zažil. Honza měl navíc podvodní kameru a všechno natáčel. Slíbil, že mi vše pošle a já mu věřím. Zatím mám aspoň pár snímků přefocených z jeho iPadu, který napojil na tu podvodní kameru.

obr
obr

Po návratu z Oslobu jsme se přesunuli na Bohol. Je to krásný a velký ostrov. Největší zajímavostí jsou tzv. Čokoládové hory, které ale většinou hnědé nejsou, snad až v dubnu či květnu. Jinak jsou porostlé trávou. Dodnes nikdo neví, jak přesně vznikly. Cestování po ostrově na motorce (celkem jsme najeli přes 1000 km) je krásné, ale hodně náročné, na hlavní cestě kolem ostrova je velký provoz a cesty po vesnicích a k vodopádům jsou hrbaté a prašné.

obr

Po cestě k Chocolate Hills podél nádherné a čisté řeky Lomboc se ještě můžete zastavit za opičkama - Tarsius sirychta, česky Nártoun filipínský. Vypadají jak přerostlé myši a mají velké oči. Můžete se také projít po starých bambusových mostech a projedete temným a chladným lesem Manmade forest.

obr
obr
obr

Jako základnu pro průzkum ostrova Bohol jsem vybral město Baclayon. Je kousek od hlavního města Tagbilaranu, které je ovšem tak rušné a zasmraděné výfuky, že jsme tam zůstat nechtěli. V Baclayonu na mě zapůsobila architektura jednoho z nejvýznamnějších starých kostelů na ostrově (čelní stěna je z korálového kamene.)

obr

Asi uprostřed mezi Tagbiliranem a Baclayionem, u kavárny po pravé straně, je zajímavé sousoší, připomínající, jak se místní náčelník skamarádil se Španělským průzkumníkem Miguelem Lopézem a připili si vlastní krví. Hana si ovšem všimla, že to pravé místo je o pár metrů jinde, tam je daleko starší pomník s popisem celé události (jednalo se jen o pár kapek krve ve víně) a to bronzové sousoší z roku 1999 tam zřejmě nechala vybudovat ta kavárna či s ní spojený hotýlek.

obr

Ubytovali jsme se kousek od kostela a hned jsme slyšeli hrozný křik. Hana z nějakého důvodu hned věděla, o co jde, a že tam musíme jít. Kohoutí zápasy. Já jsem byl vcelku proti. Jednak dost unavený z cesty, jednak to zabíjení kohoutů vidět nemusím (stačila mi korida ve Španělsku). Nicméně mi Hana vysvětlila, že proti zabíjení ve velkém v drůbežárnách je to humánní, protože ti kohouti mají ještě šanci přežít. Pořádají to tam každou neděli a o svátcích. Svého kohouta má snad každá rodina. No a ten hrozný křik, co jsme slyšeli, je sázení před každým zápasem.

obr
obr

Zápasy jsou od 12 ráno do posledního kohouta, tentokrát do 9 večer. My jsme naštěstí přišli na poslední hodinu a tak jsme platili vstupné 200 pesos na osobu místo 300. Ti, kdo přijdou s kohoutem plus další 4 jeho kamarádi neplatí nic. Ale zase zaplatí dost vysoké startovné. Po skončení zápasů jsme hledali něco k večeři. Poražení kohouti byli všichni již oškubaní, žádný však již upečený. Celkem jich zápasilo snad sto. Ten který vyhraje 3x už dál nebojuje a jeho majitel dostane třeba 30 000 pesos. Mimořádně se ale hraje i na víc vítězství a výhra může být o hodně vyšší.

obr

Zjistili jsme, že před kostelem na nábřeží je každý večer posezení, místní tam opékají tyčinky s masem a popíjí pivo z litrových lahví. K tomu nám každý večer hrál malý chlapec na maličkou kytaru při západu slunce.

obr
obr
obr

Pro mnoho návštěvníků jsou na ostrově nejzajímavější pláže na východě ostrova - v Andě. Nás zase až tak moc nenadchly. Sice bílý písek, ale odlivy až 200 m a plavat se tam nedalo. Tak jsme se hlavě čvachtali v lagunách.

obr
obr
obr

Pro mě byly na ostrově nejzajímavější vodopády. Nádherné, velké a ve všech se dalo plavat! No a hned u prvního jsme zase potkali Honzu, se kterým jsem se potápěl se žraloky na Oslobu, a jeho Týnu. A prý že náhody neexistují.

obr
obr
obr
obr

Oni už měli být dávno na úplně jiném ostrově, ale rozmysleli si to a ubytovali se v hlavním městě Boholu - v Tagbilaranu, půjčili si motorku a cestují po ostrově. Strávili jsme pak spolu celý den, pojedli domorodé jídlo (nudle se škvarky), plavali ve vodopádech a večer je pozvali k nám do Baclayonu, na nábřeží pozorovat západ slunce při hudbě domorodého chlapečka a pak i místní teenagerské skupiny s kytarou, kteří když viděli, jak chlapečka uplácím 50ti pesos, si také přišli přivydělat.

obr
obr

Z Boholu jsme pak odjeli stejnou cestou na letiště do Mactanu, odtamtud na 3 dny do hlavního města Malajsie - Kuala Lumpuru. Tam jsme kromě nejvyšších dvojvěží Petronas Towers navštívili i jeskyně Batu Caves a China Town a pak jeli zpět do Thajska. O tom ale zas jindy...

obr
obr
obr
obr


TOPlist